Dora Kaprálová: Všechno začíná a končí u popleteného milostného techna

Literáti mají sílu pojmenovávat věci pravými jmény, ale ne vždy se stihnou vypsat a vyznat ze všeho. Nemusí. Mají ten přepych o věcech bytí jen tak přemýšlet, nechávají čas plynout a myšlenky svobodně míjejí pomyslné kontury.

Báseň je jen pocit. I proto je někdy láska velká práce s mlhavými výsledky, třeba. „Stejně všechno začíná a končí u popleteného milostného techna a není na tom nic ujetého, na tom technu, na té lásce,“ vyznala se Větrným mlýnům Dora Kaprálová. 

Dokumentaristka, scénáristka, publicistka píše texty všeho druhu, napsal o autorce Martin Rainer, její vydavatel.

Žije v Berlíně a doma je i v Brně. „V životě se ztrácí vše, oč se člověk řádně nestará… Musím se o všechno řádně starat. Myslím na tebe, hlavně na tebe, ne moc, protože láska je modlitba a modlit se je láska,“ píše ve svých prózách. 

„V Berlíně občas objevuji Brno, chodím tam třeba po ulici Antonínská. Domov je vlastně to místo na trase mezi oběma městama,“ přiznala v diskuzi na MAČi v roce 2014.

CITÁT: „Je jedno hnutí. Jeho členky pláčou do světových kamer, pilují si nehty, barví vlasy, a jen tak bokem v sauně vymýšlejí strategie. Je to hnutí velmi směšné i velmi závažné. Silnější než feminismus, gender, Facebook, než ekologie, veganství, workshop o sexismu, silnější než maskulinní nejistota, silnější než metafora, silnější než láska. Je to sextrismus.“