Petr Hruška: „A pak jsem odjel do Brna...“

Psal se rok 2014 a česká poezie se otřásla úzkostí... Některým umělcům v peru přeběhl po těle mrtvolný mráz, jiným prostě v koutcích úst zacukal úšklebek... Básník Petr Hruška ztratil rukopis nové sbírky. Skvělý reklamní tah, nebo holé neštěstí? A za vším hledej vlak a lži o rosách na kolejích. Jako by se vagony vznášely jak jeleni nad krajinou...

„A pak jsem odjel do Brna...“ začal Hruška. „Rukopis nové sbírky jsem ztratil ve vlaku, už v Brně na nádraží, zapomněl jsem ho tam. Lidi kolem mi nevěřili, že jsem ho napsal a ztratil. Někteří mi nevěřili, že jsem ho napsal, jiní, že jsem ho ztratil,“ popisuje divákům MAČe.

Nakladatelé z Revolver Revue tedy Petrovi Hruškovi poradili, aby to zkusil napsat znovu – na počítači. „Cesta do Brna je vždycky dobrodružná,“ shrnul básník.

Petr Hruška vystudoval Vysokou školu báňskou (obor úprava nerostných surovin), Filozofickou fakultu Ostravské univerzity a Masarykovu univerzitu v Brně (obory česká literatura a literární věda). Napsal třeba i básnické sbírky Obývací nepokoje (1995), za Darmata (2012) získal Státní cenu za literaturu pro rok 2013.

Věnuje se literární historii – monografie básníka Karla Šiktance Někde tady (2010), pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR a vyučuje na vysokých školách. K vydání připravil třídílné spisy Jana Balabána.

„Jedna teorie pití tvrdí, že každý člověk má své osudem předem vymezené jezero alkoholu, a když ho vypije, měl by přestat, jinak dojde k rychlé sebedestrukci. Pro každého je to jezero jinak veliké, dopředu nezměřitelné,“ napsal Hruška v medailonu pro MAČ v roce 2014. A čtenáři v hlavě brnkají struny Jaromíra Nohavici a jeho podobně laděné meditace o alkoholu.

Smutný rok 2014 skončil jen tou divnou kapitolou. Rukopis Hruška nahradil a letos v květnu už vydal další sbírku v nakladatelství Argo. Nazval ji Nevlastní. V Ostravě, v Brně a v Košicích ji navíc uvede na festivalu Měsíc autorského čtení s vročením 2017, ale také na festivalu Colours of Ostrava, kde bude mít nakladatelství Argo svou scénu.

„Mně Ostrava zbyla,“ prozradil v debatě po čtení. „V době, kdy jsem se chtěl odstěhovat, tak to nešlo, a tak jsem se začal smiřovat, až jsem se ubezpečil v tom, že Ostrava je to, co mi zbylo. Tím vzniká neobyčejně silný vztah. To, co si člověk vybere, se dá opustit. To, co zbylo, ne.“