Mária Ferenčuhová: Z hlediska věčnosti je jedno, jestli v tomto světě, s tímto tělem...

Mária Ferenčuhová přijela v roce 2011 na MAČ do Brna z Bratislavy. Básnířka, překladatelka a filmová badatelka je profesorkou Filmové a televizní fakulty Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, kde přednáší teorii a dějiny dokumentárního filmu. Z francouzštiny překládá prózu, poezii i odbornou literaturu.

Vydala sbírky Skryté titulky (2003), Princíp neistoty (2008), Ohrozený druh (2012) a Imunita (2016). „Z hlediska věčnosti je jedno, jestli v tomto světě s tímto tělem anebo s jiným,“ recituje. „Kde končí tělo, začíná život,“ hlásá.

Její poetika je v jistém smyslu sebestředná, uzavřená vůči okolí a samota je pro umělkyni tou největší svobodou. To prozradila v debatě po autorském čtení.

Ferenčuhová četla necelých osmnáct minut a pak už jen debatovala s diváky, čímž se zařadila k autorům těch nejdelších besed v dějinách měsíců autorských čtení. „Můj vztah k autroským čtením je velmi dobrý,“ přiznala v Brně.

Literární kritika si na její tvorbě nejvíce cení především jejího citu pro detail, sama básnířka je velmi vnímavá osobnost se sklonem k ostré a pronikavé analýze, píší kritici. 

„Už niekoľko rokov geograficky stagnujem, zotrvávam v jednej krajine. Kyvadlový pohyb medzi dvoma mestami (Paríž, Bratislava) ustal. Zavisla som v mŕtvom bode na východ od univerzitného raja. No koľko nových vnemov, koľko nových máp! Poznám tu všetky detské ihriská. S pieskoviskami, štrkom, vystlané pružným gumovým povrchom, niektoré dokonca obsypané špeciálne upravenou kôrou,“ píše autorka smířlivě.