Ivan Motýl: Nějak mi přišlo trapné, aby vydával básně i další Motýl
Jednapadesátiletý básník a publicista Ivan Motýl si na Měsíc autorského čtení přinesl novou „komiksovou“ sbírku Struska. Napsal její básně, ale obrázky nechal nakreslit sochařovi Petrovi Szyrokému, který jeho autorské čtení doprovodil svými kresbami.
„Ve Strusce se dost často umírá. Vojáci na bojištích, narkomani v ostravských ulicích. Je to sbírka především o smrti, alkoholu či tvrdých drogách, rozhodně víc než o železe nebo o industriálních krásách Ostravy. Je i o závislých, kteří do sebe bodají stříkačky „jako šicí stroj“, jak jsem to slyšel od jednoho uživatele heroinu,“ popsal dílo v rozhovoru pro web Ostravan.cz.
Petr Szyroki ještě jako student ostravské Fakulty umění OU od roku 2015 ilustroval Motýlovu rubriku Černá zvěř v časopise Posed, literárního občasníku Absintového klubu Les. „A o rok později z té smyšlené černé kroniky vznikla výstava, kterou jednou spatřili vydavatelé Pavel Řehořík a Petr Minařík z brněnských Větrných mlýnů. V tu chvíli třeskla ta rána a já vypálil větu, že se moje verše vydají jako komiks. Že poezii, která nikdy předtím nevyšla knižně, převedeme do komiksové podoby. Nakladatelé ocenili, že to bude první pokus svého druhu v současné české poezii,“ uvedl Motýl.
„Tak dlouho trvající potlesk jako po uvedení Strusky jsem ještě nezažil. Děkuji všem. Ale vlastně měl ten potlesk normální délku, protože byl čtyřnásobný, náležel i Petru Szyrokému, Janu Čumlivskému i básníku Petru Čichoňovi, autorovi doslovu… Druhý den ráno mě potěšila sms zpráva mladého básníka Filipa Klegy, která končila takto: „Jedem na chatu na Slovensko a vezeme si sebou Strusku.“ popsal uvedení sbírky Motýl.
„Už třicet let odmítám vydat sbírku básní v tradiční podobě, nepřijal jsem nabídku z nakladatelství Host, Veles, Protimluv ani od Větrných mlýnů. Můj starší bratr je totiž také básníkem a v devadesátých letech vstoupil do literatury za hlasitého potlesku, hlavně za sbírku Šílený Fridrich. Nějak mi přišlo trapné, aby vydával básně i další Motýl. A to je přitom velmi zajímavým poetou i náš otec Günter, v šedesátých letech mu připravovanou sbírku editoval básník Petr Kabeš. Nechtěl jsem, aby v české poezii bylo přemotýlováno, takže jsem se soustředil výhradně na autorská čtení a snažil se zaujmout v roli křičícího potulného minnesengera. Prostě dělat poezii jinak,“ vysvětlil v rozhovoru.
Ivan Motýl se zasloužil o nová jména básníku na mapě Moravy a Slezska. „O to se občas pokouším právě v kulturním deníku Ostravan.cz v rubrice Chvilka poezie. Zajímají mě hlavně ti mladší, tam je potenciál největší. Hodně mě překvapili Dominik Bárt a Petr Ligocký společně s Radkem Toušem. Věřím ve Filipa Klegu, stále silnější přednes má Kristýna Svidroňová a zajímavé nové básně napsala i Monika Kubicová.“
