Hlučínsko literární: „Johan, čemu furt nosiš ty širy?“
Eva Tvrdá, Anna Malchárková, Natálie Hájková Paterová, Petr Čichoň, Martin Šenkypl a Milan Krupa se stali postavami hledání literární identity autorů z Hlučínka na Měsíci autorského čtení 2019 v Ostravě.
"Prajzáci? Pruští Moravci? Němci? Češi? Slezané? Kdo jsou lidé z Hlučínska? Pod Prusko a Německo náleželi 178 let (1742 až 1920) a po krátké československé anabázi byli roku 1938 opět připojeni k Německu, načež muže čekala služba ve wehrmachtu. Dávný moravský původ je však zachránil před odsunem, takže po staletí žijí na svých gruntech," popsali pořadatelé festivalu tento večer.
Petr Čichoň se s identitou Hlučínska popral ve Slezském románu, Eva Tvrdá v románu Dědictví a třeba „hlučínský říkačkář“ Milan Krupa verši: „Hlučín nad Opou / tam ti pytel nakopou.“
Z východu je Hlučínsko sevřeno řekou Odrou a městem Ostravou, z jihu řekou Opavou, ze severu polskou hranicí a v západním směru končí na hranicích města Opavy. Rozlohou nevelký kraj se sedmadvaceti vesnicemi je prazvláštním památníkem spletité historie. A velkých traumat...
Takzvaný Altreich patřil pod "zahákovaný" Berlín až do konce dubna 1945. "Nejsou to přitom žádné vykořeněné Sudety, v nichž došlo po válce ke stěhování národů. Odsun je minul díky dávnému moravskému původu. A rodiny tu žijí po staletí na stejných gruntech. A také na těch gruntech píší," napsal o večeru portál Ostrava.cz.
Hlučínský večer začal velkým válečným traumatem, které trvá pětasedmdesát let od nastoleného míru. „Pořád mám před sebou třeba stařenku od mého muže. Tam jak jsme přišli na návštěvu, tak jsem viděla na stěně tři fotky mladých kluků, kteří padli ve wehrmachtu. Nešli tam dobrovolně, museli do války,“ vyprávěla spisovatelka Anna Malchárková z Dolního Benešova.
Básník a prozaik Petr Čichoň se Hlučínsku věnoval ve Slezském románu. A už stihl napsat další s pracovním názvem Lanovka pod Landekem. Hned na prvních stranách románu zazní hlučínské nářečí.
„Johan, čemu furt nosiš ty širy? zeptá se Truda. Galaty padaju, odpoví s nemotorným úsměvem a vytáhne si šle. To gesto k němu patří jako ke kuřákovi vytažení cigarety. Šle si chvíli přidrží a pak sjede prsty až ke kalhotám, kde prohmatává knoflíky. Truda upře pohled na Johanův pas. Muj chlop, dyž eště žil, tež měl širy. Ale moc jich nenosil,“ četl Čichoň.
