Den dvou jedniček: Z poezie se žít nedá, bez ní také ne
Svetlana Cârstean: Gravitace poezie – Rumunsko
11. 07. čtvrtek – 19:00 – Brno
12. 07. pátek – 19:00 – Košice
13. 07. sobota – 19:00 – Ostrava
14. 07. neděle – 20:30 – Wrocław
15. 07. pondělí – 20:00 – Львів
Básnířka a publicistka Svetlana Cârstean se narodila v roce 1969. Její prvotina, sbírka Floarea de menghină (Svěrákový květ), kterou vydala v devětatřiceti letech, vyvolala všeobecné nadšení a sklidila pochvalné kritiky, náruč monoha ocenění a dočkala se i řady překladů. V knize připomněla dusivý svět komunistického školství, z jehož sevření jako podobenství systémem sešněrované lidské bytosti vyrůstá „svěráková květina“. O sedm let později následovala Gravitație (Gravitace), básnická kniha o stavu beztíže, ztrátě blízkých a bolesti coby nejlepší přítelkyni. Další sbírku Trado napsala spolu se švédskou básnířkou Athenou Farrokhzad. Poezie v ní vede dialog s esejí o lásce, zradě a překladu. Přes mimořádný mezinárodní úspěch svých knih říká: „Z poezie se žít nedá.“ A dodává: „Ale bez ní také ne.“
Małgorzata Rejmer: Prach a krev – Polsko
11. 07. čtvrtek – 20:30 – Brno
12. 07. pátek – 18:00 – Košice
13. 07. sobota – 20:30 – Ostrava
14. 07. neděle – 19:00 – Wrocław
15. 07. pondělí – 18:30 – Львів
ročník 1985, prozaička a reportérka. Absolventka kulturologie na Varšavské univerzitě. Debutovala v roce 2009 románem Toksymia. O čtyři roky později vydala sbírku reportáží o Rumunsku Bukareszt. Kurz i krew, za který obdržela mj. Cenu Teresy Torańské udělovanou týdeníkem Newsweek a Literární cenu pro autorky Gryfia. V roce 2019 jí bylo uděleno prestižní ocenění Paszport Polityki za knihu Błoto słodsze niż miód, tentokrát věnovanou Albánii, která vypráví příběh země decimované terorem Envera Hodži, diktátora, který uvěřil tomu, že jeho země se může stát soběstačnou komunistickou tvrzí. Rejmer v současnosti žije v Tiraně, kde píše knihu o dnešní Albánii.
David Zábranský: Nové stěhování národů – Česko
11. 07. čtvrtek – 18:00 – Košice
12. 07. pátek – 20:30 – Ostrava
Narozen 1977 v Praze. Vystudoval mediální studia a právo na Univerzitě Karlově. Pracoval jako právník a šéfredaktor portálu CzechLit. Vydal sedm próz, například Slabost pro každou jinou pláž (2006), Šternův pokus milovat (2008), Martin Juhás čili Československo (2015), Za Alpami (2017) a nejnověji Logoz (2019). Dále publikoval Dva dramatické texty (2018) a podílel se na kolektivní detektivce Šest nevinných (2015). „Robert Holm, dánský odborník na značky, se po návštěvě čínské Šanghaje rozhodne změnit svět. S pomocí sociálních sítí se mu podaří spustit nové stěhování národů. Rozdělené společnosti se skutečně rozdělují, mezi lidmi začínají vyrůstat zdi. Kvalita životního prostředí se zlepšuje. V syrské polopoušti prosperuje Nový Berlín,“ anotuje jeho novinku nakladatel.
Iulia Militaru: Experiment, který není – Rumunsko
11. 07. čtvrtek – 19:00 – Košice
12. 07. pátek – 19:00 – Ostrava
13. 07. sobota – 20:30 – Wrocław
14. 07. neděle – 20:00 – Львів
Básnířka a vydavatelka Iulia Militaru se narodila v roce 1978. Ze studia medicíny zběhla na Filozofickou fakultu Bukurešťské univerzity, kde získala doktorát z literatury. Vede nakladatelskou Skupinu frACTalia zaměřenou na experimentální poezii a okrajové žánry. O poezii napsala teoretickou knihu Metaforic i metonimic: o tipologie a poeziei (Metaforické a metonymické: typologie poezie), její první sbírka básní se jmenuje Marea Pipeadă (Velká fajfkiáda). Spolu s básnířkou Ancou Bucur a výtvarnicí Cristinou Budar vydala knížku Dramadoll, jež vede dialog mezi styly, žánry i autory. Ve své poslední básnické knize Confiscarea bestiei. O postcercetare (Zabavení bestie. Výzkum ex post) dekonstruuje a znovu tvoří poezii. Hranice svého uměleckého vyjadřování posouvá digitálními kolážemi, instalacemi a videoinstalacemi a říká: „Experimentání literatura není. Existují jen kombinace diskurzů, hledání, nic víc.“
Ana Blandiana: Básnířka a bojovnice – Rumunsko
11. 07. čtvrtek – 19:00 – Ostrava
12. 07. pátek – 20:30 – Wrocław
13. 07. sobota – 20:00 – Lvov
Básnířka, prozaička, narozena 1942, patří mezi nejvýraznější hlasy současné rumunské poezie. Debutovala v polovině šedesátých let sbírkou Persoana întâia plural (První osoba množného čísla). Následovaly další básnické knihy, v nichž směřuje k filozofické a etické reflexi: Călcâiul vulnerabil (Achillova pata), Somnul din somn (Spánek ve spánku) aj. Koncem osmdesátých let nesměla publikovat a žila pod dozorem Securitate. Další sbírku, Arhitectura valurilor (Architektura vln), v níž pojednává absurditu Ceau?escova režimu, vydala až po roce 1989. Je autorkou lyricko-fantastických povídek Proiecte de trecut (Průhledy do minulosti), románu Sertarul cu aplauze (Zásuvka s potleskem), několika publicistických knih a stále znovu se vrací k poezii, např. ve sbírkách Patria mea A4 (Má vlast A4), Orologiul fără ore (Orloj bez hodin) aj. Angažuje se ve prospěch občanské společnosti a lidských práv, v devadesátých letech organizovala přestavbu bývalého politického vězení Marmaţiei v Sighetu na památník obětí komunismu. Její dílo bylo přeloženo do šestadvaceti jazyků.
Myroslav Lajuk: Básník zachraňuje svět – Ukrajina
11. 07. čtvrtek – 20:30 – Ostrava
13. 07. sobota – 18:30 – Lvov
Narodil se na Zakarpatí (1990), žije v Kyjevě. Autor básnických sbírek Mléči! (Osote!, 2013), Metrofobie (Metrofobija, 2015), Růže (Trojanda, 2019) a románů Důchoďák (Baborňa, 2016) a Svět není stvořen (Svit ne stvorennyj, 2018). Laureát cen LitAkcent roku, Smoloskyp, Koronacija slova a dalších. Satirický román s rodinnou tematikou Důchoďák se dostal do užšího výběru Knihy roku 2016. Lajukovy básně byly publikovány anglicky, ázerbajdžánsky, arménsky, litevsky, polsky, rusky, česky (v časopisech Plav a Texty) a dalšími jazyky. „Představuju si básníka jako unikátního člověka, který neustále zachraňuje svět,” uvažuje Myroslav Lajuk. Mladý spisovatel mimo jiné moderuje pořad Čas poezie na Ukrajinské veřejnoprávní televizi a přednáší na Kyjevsko-mohyljanské akademii.
Petro Jacenko: Psaní jako „úsporný startup“ – Ukrajina
11. 07. čtvrtek – 19:00 – Wrocław
12. 07. pátek – 18:30 – Lvov
Spisovatel, novinář, lektor tvůrčího psaní. Narodil se a vyrostl ve Lvově (často píše právě o svém rodném městě); pracuje ovšem ve sféře ??. Jacenko je vítězem celoukrajinských literárních soutěží Noví autoři a Smoloskyp, stipendistou programů Gaude Polonia a Bank Austria Literaris. Napsal osm prozaických knih. Jeho texty jsou přeloženy do němčiny a polštiny. V prosinci 2018 obdržel ve Lvově Cenu města literatury UNESCO za steampunkový román o klasikovi ukrajinské literatury konce 19. století Ivanu Nečuji-Levyckém, Nečuj. Nemov. Nebač (název shrnuje trojici hlavních hrdinů, doslova ho ale lze přeložit jako Neposlouchej. Nemluv. Nedívej se). Říká, že při práci na knize použil technologii „úsporného startupu“: měl neustálou zpětnou vazbu od budoucích čtenářů. Společně s manželkou, autorkou dětských knih Halynou Tkačuk, také vytvořili kurz s názvem Programujeme… strašidelné příběhy, kde se žáci prvního stupně mohou zároveň naučit základy programování i tvůrčího psaní.
Filip Florian: Kouzla a čáry – Rumunsko
11. 07. čtvrtek – 20:30 – Wrocław
12. 07. pátek – 20:00 – Lvov
Narozen 1968 v Bukurešti, prozaik. V devadesátých letech se živil jako novinář a korespondent Svobodné Evropy a Deutsche Welle. Ke hvězdám jej v sedmatřiceti letech vystřelila prvotina Degete mici (Malíčky), román o iracionální atmosféře v Rumunsku devadesátých let, kniha se vzápětí objevila na pultech knihkupectví také v Maďarsku, Polsku, Německu, USA, Slovinsku, Slovensku, Itálii, Španělsku, či Bulharsku. Další prózu, Băiuţeii (Kluci), napsal spolu s bratrem Mateiem, v ironicko-nostalgickém tónu zde popisuje své dětství na jedné z periferií Bukurešti. V oceňovaném historickém románu Zilele regelui (Dny krále) se vrací do 19. století, kdy se vlády nad sjednoceným Valašskem a Moldavskem ujímá Karl z rodu Hohenzollernů. Zatím poslední jeho román, Toate bufniţele (Všechny sovy), prostřednictvím vzpomínek konfrontuje realitu komunistického režimu s nezkaženým dětským viděním. „Když se ponoříte do stránek nějaké knížky, je to jako kdybyste sledovali kouzelnické představení. Literatura jsou v podstatě samá kouzla a čáry,“ říká.
Weronika Murek: Feinweinblein a jiné hry – Polsko
11. 07. čtvrtek – 18:30 – Lvov
Ročník 1989, absolventka Fakulty práva a veřejné správy Slezské univerzity v Katovicích, kde také v současnosti žije. Za svou debutovou sbírku povídek Uprawa roślin południowych metodą Miczurina získala Literární cenu Witolda Gombrowicze. Kritika díla vyzdvihovala autorčin výrazný jazykový sluch a svobodu při tvorbě groteskního světa, který je v její knize zachycen. Autorka byla již v počátcích své tvorby oceněna i za svou tvorbu pro divadlo – v roce 2015 získala Gdyňskou cenu za nejlepší drama. Letos na jaře vyšla sbírka jejích divadelních her Feinweinblein.
Adrian Schiop: Píšu o sobě – Rumunsko
11. 07. čtvrtek – 20:00 – Lvov
Spisovatel, žurnalista, narozen 1973 v třítisícovém Porumbacu de Jos na jihu Rumunska. Vystudoval lingvistiku a rumuský jazyk a literturu, živil se jako venkovský učitel, nebo malíř pokojů, nakonec si pořídil doktorát z antropologie. „Vyzkoušel jsem toho už tolik, že antropologie je jenom třešnička na dortu diletanta,“ podotýká. Ve své dizertační práci pojednal „manele“, čili popfolkový žánr, který je v Rumunsku vnímán jako hudba nejnižších společenských vrstev. Je autorem tří románů: pe bune/pe invers (na rovinu/naruby), Zero grade Kelvin (Nula stupňů Kelvina) a Solda?ii. Poveste de Ferentari (Vojáci. Příběh z Ferentari). Všechny jeho knihy mají autobiografický charakter, nejsilněji posledně jmenovaná, popisující homosexuální vztah antropologa Adiho s členem romského klanu z bukurešťského slumu Ferentari. Podle knihy vznikl v režii Ivana Mladenoviće stejnojmenný film, v němž si Schiop zahrál titulní roli.
