Michal Hvorecký: Po éře cyberpunku přišla tvrdá škola

Není moc spisovatelů, kteří do literatury vstoupili s nesmlouvavou, rozjívenou a „nadějnou“ érou cyberpunku… I v další vlně navíc prozaik, dramatik, novinář a publicista Michal Hvorecký zůstal moderní a současný. Píše střízlivou literaturu vkusu, srozumitelně, úsporně.

Navíc je v dobré kondici a „punk“ vytlačily životní zkušenosti. „Prací na lodích jsem strávil dvě sezony a přepravil jsem se mnohokrát nahoru a dolů z Německa do Rumunska. Potkal jsem stovky Američanů a poslouchal jsem jejich příběhy, diskutoval s nimi, sbíral jsem novou inspiraci. Byla to tvrdá, ale dobrá škola,“ přiznal na MAČi v roce 2011 v brněnském Divadle Husa na provázku.

Hvorecký je kultivovaný, ale zároveň překvapující, když říká pravdivě: „Psaní je samota, trávíte týdny sami…“ Přitom nejde o literaturu „plyše“, je to plyš sám. A poslouchá se skvěle.

Hvorecký se může pochlubit skvělým a živým kontaktem nejen se čtenáři, ale i s literárním provozem. Vždy přitom sleduje teritorium lidskosti. „Vyčítali mi, že negativně popisuji staré lidi… Sám budu starý, to čeká každého z nás, stáří je ale doménou literatury, a zejména té sarkastické, a přitahuje umělce, protože tam je ten silný kontrast…“  

Patří k těm literátům, kteří to nemají na háku. „Myslím si, že pokud ještě tento svět něco dokáže zachránit, tak je to tvořivost a kritické myšlení. Obojí však začíná být nedostatkovým zbožím,“ varuje Hvorecký.