Den dvacátý: Básně můžeme číst jako pasivní texty
István Vörös
20. 7. pondělí – 19.00 – Brno
21. 7. úterý – 19.00 – Ostrava
István Vörös je básník, překladatel, literární vědec, estetik a vysokoškolský pedagog, který se narodil v roce 1964. Vystudoval hungaristiku, historii a bohemistiku na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti. Píše básně, ale věnuje se i próze, dramatu a esejistice. Překládá českou poezii (Holan, Halas, Blatný, Skácel, Wernisch, Hruška a další). Jeho texty se vyznačují nápaditostí a hravostí, inspiruje se rozličnými díly světové literatury - od klasických maďarských říkanek přes žalmy, haiku až po Knihu o Cestě a její síle mudrce Lao-c’. „Jedním ze znaků kvalitního díla může být vzrušující rovnováha mezi novátorstvím a tradicí, skutečnost, že autor projeví osobitý vztah k tradici a uchopí ji jinak než jeho předchůdci. Básně můžeme číst jako pasivní texty, ale můžeme je i aktivizovat, pokud změníme svoji čtenářskou strategii. V takovém případě nám můžou změnit život.“
Adéla Knapová
20. 7. pondělí – 20.30 – Brno
21. 7. úterý – 20.30 – Ostrava
Narozena v roce 1976 ve Valašském Meziříčí. Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Pracuje jako novinářka, od roku 2009 v týdeníku Reflex. Nositelka ceny Mladý Hemingway. Vydala čtyři prózy: Nezvaní (2003), Nemožnost nuly (2016), Slabikář (2017) a Předvoj (2019). Podle nakladatelské anotace novinky autorka „přichází s novelou spojující konec šedesátých let minulého století s vlnami moře, blížící se budoucností i genetickou nepůdou obřího skleníku plného rychlohrachu a očipovaných zaměstnanců“.
Zita Izsó
20. 7. pondělí – 19.00 – Ostrava
Básnířka, překladatelka a dramatička Zita Izsó se narodila v roce 1986. Vystudovala práva na univerzitě ELTE v Budapešti. Od roku 2007 publikuje básně a překlady z angličtiny, němčiny, francouzštiny a španělštiny. První drama Zárora (Zavírací doba), které napsala společně se sestrou Nórou, získalo 1. cenu v dramatické soutěži Maďarského rozhlasu. V roce 2010 se její drama Függés (Závislost) dostalo na scénu debrecínského divadla. První básnická sbírka Tengerlakó (Mořský obyvatel) vyšla v roce 2011, druhá sbírka Színr ől színre (Tváří v tvář) v roce 2014 a čtyři roky později následovala Éjszakai földre érés (Noční dosažení země). Básně Zity Izsó „si v souvislosti s hříchem, vědomím hříchu, soustrastí, láskou a lidským utrpením, bídou a (sebe) zkázou kladou otázku teodicee čili ospravedlnění Boha; války, vraždění, osudy současných vyhnanců, to vše prostřednictvím obrazů putování, pronásledování a Kristových pašijí je rozšířeno v obecnou, zdrcující existenční zkušenost,“ říká Beatrix Visy o její tvorbě.
Poláci z Protimluvu
20. 7. pondělí – 20.30 – Ostrava
Polští autoři na stránkách revue Protimluv a v nakladatelské produkci stejnojmenného vydavatelství (Eugeniusz Tkaczyszyn-Dyck, Maciej Melecki, Leszek Engelking, Adam Zagajewski, Krzysztof Varga, Franciszek Nastulczyk, Robert Rybicky a další). Úvodní slovo a polské hosty představí redaktor Protimluvu a literární vědec Oskar Mainx a polonistka Michaela Kumhala Mainx. Hlavní host večera: Jakub Pacześniak (*1974), polský básník a překladatel. Debutoval v roce 1996, vydal například W ciemności słowa ( V temnotě slova, 2011) a Dno oka (Dno oka, 2019). Z češtiny přeložil mj. Autíčko od Bohumila Hrabala či monografii Cesty s Bohumilem Hrabalem od Tomáše Mazala. Překládá rovněž operní libreta, písňové cykly k hudbě Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka (realizace ve varšavském Velkém divadle – Národní opeře a Velkém divadle v Lodži). Žije v Krakově.
Павло Стех
20. 7. – 21.30 – Lvov
Novinář a reportér se narodil v roce 1993. Pracoval v několika redakcích v Charkově. V roce 2017 vyhrál soutěž Mike Johansen Art Report „Self-Seeker“ a v roce 2018 vyšel jeho debut „Přes propast v rzi“. Jedná se o příběh současné společnosti na pozadí historek z ukrajinských vlaků, v nichž autor strávil 10 hodin denně cestováním po Ukrajině. Ve vlacích mluvil s lidmi, poslouchal anekdoty a příběhy pašeráků, taxikářů, strávil noc v provinčních stanicích a spustil se až na okraj společnosti. Knihu doprovodily fotografie charkovského umělce Hamleta Zinkivského - jako paralelní vizuální příběh o životě ve vlacích. V textech Pavla Stekha je hodně snah o postižení svobody: necenzuruje své postavy a jejich hlasy a textury jsou pro čtenáře jasně viditelné.
