Den čtyřiadvacátý: ... planeta Země dostala hlas
Ildikó Noémi Nagy & László Garaczi
24. 7. pátek – 19.00 – Brno
25. 7. sobota – 19.00 – Ostrava
Ildikó Noémi Nagy je spisovatelka a překladatelka, narodila se v roce 1975. Vyrůstala na východním pobřeží USA, od roku 1993 žije v Maďarsku. Vystudovala Vysokou hudebně uměleckou školu, poté na Univerzitě ELTE amerikanistiku. Její prozaická prvotina nese název Eggyétörve (Zlomena v jedno, 2010). V Americe je považována za Maďarku, v Maďarsku za Američanku. László Garaczi je básník, prozaik, esejista, dramatik, překladatel a narodil se v roce 1956. Vystudoval maďarštinu, dějepis a filozofii. Prvotinu, povídkovou knížku Plasztik (Plastik), vydal v roce 1985. Je autorem úspěšných autobiograficky laděných románů Mintha élnél (Jako bys žil, 1995), Pompásan buszozunk! (Skvělá jízda autobusem!, 1998), Arc és hátraarc (Vpřed a čelem vzad, 2010) a Wünsch híd (Most Wünsch, 2015).
Olga Stehlíková: Matka, stožár a kluci – Česko
24. 7. pátek – 20.30 – Brno
Narodila se v roce 1977 v Příbrami. Vystudovala bohemistiku a lingvistiku na Univerzitě Karlově. Publicistka, redaktorka, editorka, básnířka, autorka knížek pro děti a mládež. Z angličtiny přeložila knihu Kasii Dudziuk Hravé kreslení krok za krokem (2017). Vydala: Týdny (2014), Vejce / Eggs (2017), Za lyrický subjekt (2018; s M. Ohniskem), Vykřičník jako stožár (2018), Kluci netančej! (2019), Kařut & Řabach (2019) a O čem mluví Matka, když mlčí (2019). O posledním titulu Libor Staněk napsal: „Básnířka svůj hlas propůjčuje planetě Zemi, kterou přitom pojímá podobně jako filosof Lukáš Likavčan ve své aktuální knize Úvod do srovnávací planetologie…“
24. 7. pátek – 19:00 – Ostrava
Básnířka, spisovatelka a slamerka Zsófi Kemény je ročník 1994. Má zkušenosti se skládáním písní i se slamovým světem, vydala v roce 2015 svoji první sbírku s názvem Nyílt láng használata (Používání otevřeného plamene). Slovy Mártona Simona: „Zvuk této knihy volí z nejjemnějších registrů, ačkoli forma textů nás může zmást svou jednoduchostí, přirozenost promluvy nás strhává s sebou jako dravý proud.“ V roce 2014 vydala román pro mládež Én még sosem (Já ještě nikdy ne). O tři roky později vyšel román Rabok tovább (Otroky dál), příběh vášnivé lásky a spontánně vzniklé revoluce. Hrdinové a rádoby-hrdinové románu protkaného humorem a řeřavou ironií se v současné Budapešti pokoušejí vykoupit sami sebe i svoji zemi.
Marcin Wicha
24. 7. pátek – 20.30 – Ostrava
Varšavský prozaik, esejista, autor knih pro děti a grafik Marcin Wicha se narodil v roce 1972. Navrhuje obálky knih i časopisů, například prestižní Literatury na Świecie, nebo plakáty. Wichova první esejisticko-autobiografická kniha Jak jsem přestal mít rád design (2015) se věnuje dospívání v rodině architekta, který bojuje s komunistickou ošklivostí. Druhá, Věci, kterých jsem se nezbavil (polsky 2017, česky v překladu Barbory Kolouchové 2020), obrací pozornost k matce, když po její smrti uspořádává pozůstalost v jejím bytě. Kniha získala nejdůležitější polská literární ocenění – Nike, Paszport Polityki nebo cenu Witolda Gombrowicze.
Андрій Любка
24. 7. – 21.30 – Львів
Spisovatel a překladatel Andrij Ljubka se narodil v roce 1987 v Rize. Vystudoval Užhorodskou národní univerzitu (ukrajinská filologie) a získal magisterský titul z balkánských studií na Varšavské univerzitě. Žije v Užhorodu. Je autorem sbírek poezie "Osm měsíců schizofrenie" (2007), "TERRORISM" (2008), "Čtyřicet babek plus tipy", prozaické knihy "KILLER. "Sbírka příběhů“(2012), eseje a sloupky „Spaní se ženami“ (2014), román „Karbid“ (2015, finalista soutěže BBC Book of the Year), sbírka povídek „Pokoj pro smutek“ (2016) a "Saudade“ (2017), napsal román „Your View, Chio-Chio-san“ (2018) a knihu „Hledání barbarů: Cesta do krajů, kde Balkán začíná a nekončí“ (2019, finalista BBC Book of the Year).
Překládá z polštiny, srbštiny, angličtiny a chorvatštiny.
