Karol Sidon: Kdybych byl Sváťa Karásek, tak bych to zpíval
Vrchní zemský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, náboženský myslitel, bývalý chartista a disident i exulant Karol Sidon získal Státní cenu za literaturu. Zasloužil se o ní kromě jiného i svým literárním monumentem o dvou tisících stranách: dlouhou sci-fi tetralogií.
S cenou jistě souvisí i Sidonův vzácný chrakter a morálka. Jeho autorství i osobistos mají pevný základ. "Umění a víra představují sepětí lidskosti, nejpevnější brnění bytí a často jediné východisko. Přesto není vše tak vážné, jak se na první pohled zdá," uvažuje Sidon.
| „Každý byl jen Žid a už neviděl, k čemu je to dobré. Několik generací Židů bez toho vědomí žilo. Když musí někdo trpět, je třeba vědět proč.“ |
Jako jedna z velkých osobností MAČe roku 2003 učinil Karel z autorského čtení setkání nad židovstvím a vírou, ale i skvělou besedu, v níž dostali prostor posluchači. Začal příběhem – v terezínském ghettu objeveném chlívku, který uvězněným sloužil jako snad ta nejmenší synagoga v pohnutých dějinách.
„Chrám v malém. Umožnil trýzněným hledět k Jeruzalému i skrze jejich mučitele,“ popsal Sidon.
„Kdybych byl Sváťa Karásek, tak bych to zpíval,“ uvedl krátké čtení svých překladů z hebrejštiny.
„Česká republika je na židovské památky velmi bohatá,“ připomněl návštěvníkům brněnského čtení.
Už zkraje nového tisíciletí Sidon prohlédl ten nejzásadnjší nešvar současnosti. „Segregace víry na konzum,“ uvedl. „Víra je i v češtině věrnost, a to je něco jiného. Víra a věrnost se dokazuje skutky.“
Navzdory kráse a jisté zkratkovitosti jsou podle Sidona židovské texty, nejen ty posvátné, matoucí. "Neboť „židovství není poezie, romantismus“. Upřesnil i vnímání Boha. „Lidem se zdá, že Bůh mlčí, ale on jedná. A proto jsou nadějí právě rozum a paměť.“
Věřícím prostě nezbývá než přijmout fakt, že „mír“ se občas na světě prostě nedělá správně. „Někdy je to zapotřebí – sami musíme pochopit, že to nejde – nečekat a nežádat to jen po Bohu,“ vysvětlil Sidon.„Pohleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo,“ stojí v Bibli a posluchači se na to Sidona zeptali. „Bůh nechá probouzet zlo – had se připlazí ke stromu v ráji. Když chce někdo páchat zlo, Bůh ho netrestá. Jde totiž o poznání. Člověk totiž musí nejprve zlo poznat, aby se mu mohl vyhnout. Opakem je odsouvat zlo stranou, protože se stane, že se nakonec provalí.“
