Val McDermid: Čím více mluvíte s lidmi, tím lépe poznáváte svět
Val McDermidová se narodila se v roce 1955 a vyrůstala v Kirkcaldech mezi skotskými horníky. V 17 letech byla jedním z nejmladších studentů, které kdy přijali na Oxford - navic první ze skotské státní školy. Po studiích pracovala jako novinářka: šestnáct let, z toho poslední tři roky jako šéfredaktorka celonárodního bulvárního nedělníku pro severní Anglii.
Od vydání své první knihy Report for Murder v roce 1984 prodala více než 10 milionů výtisků 26 detektivních románů. Televizní stanice ITV podle jejích knih natočila televizní seriál Wire in the Blood. Získala několik ocenění. Žije mezi Manchesterem a Northumberlandem - v Cheshiru - se svojí partnerkou. Má syna a miluje psy.
Její romány byly přeloženy do více než 30 jazyků a získaly řadu mezinárodních ocenění včetně Zlaté dýky za nejlepší detektivní román roku a ocenění Kniha roku LA Times. V roce 2009 byla McDermidová uvedena do síně slávy v rámci cen britské televize ITV3, které se udělují dílům detektivní literatury. V roce 2010 byla oceněna za dlouhodobý přínos žánru Cartierovou diamantovou dýkou od britské asociace autorů detektivek CWA. V roce 2011 získala cenu Pioneer Award udělovanou za průkopnické počiny organizací Lambda Literary Foundation specializující se na lesbickou a gay literaturu.
Zdá se, že nepokojné časy zvyšují prodeje detetikvní literatury a žánr "krimi" velmi dobře prosperuje. Ale McDermidová se domnívá, že tomu tak není. "Nepamatuji si vlastně ze své dospělosti dobu, kdy by neexistovaly nějaké problémy ve světě ři ve společnosti," vysvětluje spisovatelka.
Jedinou útěchou může být, že krimi psaní je přeci jen fikce. „Lidé mohou tyto knihy číst a bát se, ale tím bezpečným způsobem… No a autorům to dává svobodu, aby mohly prozkoumat další témata ve svých knihách… Mohou psát o politice, o vztazích, nebo o uprchlících."
McDermidová třeba vymylesla příběh o syrských uprchlících. "Nedělám to však s žádným záměrem, aby něco prasklo," vysvětluje. "Dělám to proto, že mě to zajímá a myslím si, že to zaujme i čtenáře a možná jim otevřou oči, aby si všimli něčeho, o čem dosud ani nepřemýšleli."
McDermidová v jednom rozhovoru přiznala, že velkým impulsem k tomu, aby začala psát, byla další vlna feministických románů z USA v 80. letech. Kamarádka, která tam žila, jí poslala román od Sary Paretsky. „Byl to román z městského prostředí, který mi připomněl mé vlastní zkušenosti se světem... Zločiny, k nimž v té knize došlo, se staly proto, že to bylo průmyslové město s politiky, kteří jej řídili pevnou rukou a vládla tam korupce. A všechny ty zločiny byly pohodlné a útulné."
"Vyrostla jsem v době, kdy neexistovaly žádné možnosti pro lesbický život, mimo zprofanovanou variantu, že se žena přejmenuje na Stevea a nosí mužský oblek. Přála jsem si, aby příští generace lesbiček měly něco veselejšího ke čtení.“
"Čím více mluvíte s lidmi, tím lépe poznáváte svět. A čím více toho prožíváte, tím více možností se vám otevírá. Všechno to ze mě dělá lepšího spisovatele, a na tom mi záleží," vysvětluje.
