Tuna Kiremitçi: bulharská angličtina a létající koberec & Witold Szabłowski z města meruněk
Turecký literát Tuna Kiremitçi je umělec mnoha nadání – prozaik, básník, režisér, ale i hudebník a skladatel. Narodil se v roce 1973 v sedmisettisícovém Eskişehiru. Brzy začal psát poezii, za sbírku Ayabakanlar (Pozorovatelé Měsíce) obdržel Cenu Yunuse Nabiho.
Kiremitçi vystudoval filmovou režii na Univerzitě krásných umění Mimara Sinana v Istanbulu, natočil řadu krátkometrážních snímků a první jeho celovečerní film – Adini Sen Koy (Pojmenuj ho sám) – se v kinech objevil v roce 2009.
Hrál a zpíval v rockové skupině Kumdan Kaleler (Hrady z písku), vydal sólové album Kendi Halinde (Pohodář) a založil rockovou skupinu Atlas. Je autorem desítky úspěšných románů: Git Kendini Çok Sevdirmeden (Odejdi, než tě začnu mít rád), Bu Işte Bir Yalnizlik Var (V tom vězí nějaká samota), A.Ş.K. Neyin Kisaltmasi? (Co znamená zkratka L.A.S.K.A?), Selanik’te Sonbahar (Podzim v Soluni) nebo Uçan Halilarin Ayrodinamik Sorunlari (Aerodynamické problémy létajících koberců).
Na Mači 2018 autor četl úryvek ze svého románu Uçan Halilarin Ayrodinamik Sorunlari (Aerodynamické problémy létajících koberců), který naplnil dávkou oblíbeného „černého humoru“. „Nemám rád tragédie, ale rád o tragédiích píši vtipně, takže se pak stávají černým humorem,“ vysvětlil autor v rozhovoru pro MAČ s Michaelou Rožnovskou.
V jiném rozhovoru prozradil, jak moc je pro něho hudba důležitá. „Romány, které jsem chtěl napsat, jsem už vydal. A uvědomil jsme si, jak moc jsem zanedbal svou hlavní profesi – totiž hudbu. To mě znejistilo. Popularitu, kterou přináší, nezle jen tak opomenout. Takže jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem udělal, bylo vrátit se k hudbě, kde se cítím jako doma. Nemyslím si, že jsem důležitý spisovatel. Ačkoli děláme alternativní hudbu jako svou práci, není to vůbec snadné, ale rád bych ten souboj ustál. Ale literatuře jsem nedal vůbec vale – začal jsme zase psát poezii,“ uvedl autor a hudebník.
Tuna Kiremitçi je rovněž zdatný blogger, či spíše autor sociálních sítí. „Šéf reklamní agentury, s níž jsem dřív spolupracoval, mi řekl, že jsem dobrý textař, ale nikdy nebudu dobrý v reklamě, protože moje hlava v obchodě nefunguje. Vypadá to, že ten chlap měl pravdu... Obvykle používám sociální média, abych mohl sdílet své skladby a koncerty. Najít si místo v médiích, nebo v hlavního proudu polární hudby není snadné. Nemám ovšem chuť trávit svůj život na sociálních sítích, ani snahu tam zachraňovat planetu,“ prozradil.
Witold Szabłowski
Polský autor se narodil v roce 1980. Pracuje jako publicista a reportér, je dlouholetým přispěvovatelem deníku Gazeta Wyborcza a jeho přílohy Duży Format. Pracuje též pro redakci televizního pořadu Dzień dobry TVN. Necelé dva roky žil a studoval v Turecku.
V roce 2010 vydal o Turecku sbírku reportáží Vrah z města meruněk, za niž získal Cenu Beaty Pawlak. Kniha zároveň získala ocenění britského PEN klubu a v USA byla vyhlášena za jeden z nejvýraznějších překladových titulů roku 2013. Později vydal například tituly Tańczące niedźwiedzie (2014) a Sprawiedliwi zdrajcy. Sąsiedzi z Wołynia (2016).
Jeho nejnovější kniha Merhaba (2018) obsahuje i osobně laděný turecko-polský slovníček. „Turecko je pro mě jako přívoz, který v sobě skrývá tolik extrémů, že občas ani sám nevím, jakým směrem se ubírá,” říká autor.
