Miroslav Kusý: Kto sa raz upísal Charte, upísal sa na celý život
Univerzitní profesor, filozof a politolog Miroslav Kusý četl na Měsíci autorského čtení ze svých esejů. Pracoval na katedře politologie na FFUK v Bratislavě, kterou v roce 1990 založil. Po volbách v roce 1989 dělal poradce předsedy vlády pro lidská práva menšin. Spoluzakladatel Československého a později Slovenského Helsinského výboru, později jeho čestný předseda. Napsal asi 800 odborných a publicistických článků, statí a příspěvků. Vyšlo mu čtrnáct knih.
Někdejší československý disident se v únoru 1977 stal v pořadí třetím slovenských signatářem Charty 77. Býval profesorem marxismu a členem ústředního výboru strany slovenských komunistů. Po sovětské invazi byl na počátku normalizace ze strany vyloučen a měl zakázanou pedagogickou činnost. Pracoval jako knihovník na Univerzitě Komenského, které se v roce 1990 stal rektorem.
Po podpisu Charty ho z knihovny propustili, v dalších letech se živil jako dělník. Během sametové revoluce se stal místopředsedou protikomunistického hnutí Veřejnost proti násilí. Byl zvolen poslancem československého parlamentu a řídil také bratislavskou pobočku prezidentské kanceláře Václava Havla.
"Jedinečnost Mira Kusého spočívá v tom, že jeho životní stopa je přímá, zatímco jsou to naopak naše dějiny, které okolo ní kličkují a různě ji protínají," napsal slovenský novinář Martin M. Šimečka. "Kusý je člověk, který natolik překračuje hranice běžné lidské odolnosti, že komunistický režim proti němu vlastně neměl šanci. Proti takové tvrdohlavosti se nedá bojovat."
“Základný komplex ľudských práv – to sme v revolúcii chceli a to sme dosiahli. Ako s tým už zaobchádzame, to je druhá věc,” poznamenal Kusý.
“Chartu ‘77 som podpisoval s tým, že je to skvelá taktika ako tlačiť na komunistov, aby plnili to, čo síce deklarujú, ale v princípe plniť nemôžu: dodržiavanie ľudských práv, demokraciu a právny štát. Život ma naučil, že oveľa viac ako účelová politická taktika, sústredená na komunistický režim, je Charta mravný postoj, trvalá platforma aktívneho občianstva," napsal Kusý.
"Táto chartistická platforma nestratila na aktuálnosti po páde komunizmu, iba zmenila svoje formy a dnes je možno naliehavejšia než bola pred revolúciou. Stále je to boj za dodržiavanie ľudských práv, demokracie a právneho štátu. A tak mi vychádza, že kto sa raz upísal Charte, upísal sa na celý život."
