Artěm Čapaj se narodil na západě Ukrajiny v Kolomyji v roce 1981. Pracuje jako novinář. Hodně cestoval, po Ukrajině i po světě. Je autorem cestopisů Dobrodružství. Praktické reálie cest bez prostředků, 2008, Výprava s Mamayotou — hledání Ukrajiny, 2011 a sociálně kritického sci-fi románu Červená zóna, 2014, což je také cestopis ze světa, kde vládnou obří korporace a panuje ničím neomezená svoboda podnikání.
„Chci se považovat za spisovatele. Jsem zapojen do žurnalistiky, protože na Ukrajině je velmi těžké vydělat peníze prací spisovatele,“ prozradil na sebe autor.
Artěm Čapaj Spisovatel, překladatel, novinář. Jeho romány byly přeloženy do angličtiny, polštiny, češtiny, slovinštiny. Studoval na akademii SBU, získal filozofické vzdělání na Akademii Kyjev-Mohyla. |
Na začátku devadesátých let ještě jako školák snil o tom, že se stane postavou, která „vyvede“ Ukrajinu z krize. „Jsem nejstarší ze čtyř dětí a my vždy žili špatně. Rodiče mě proto dali na akademii SBU a já si navlékl uniformu. Tak jsem tam šel a doufal, že si odsloužím pět let a odejdu. Ale po roce jsem si uvědomil, že jsem někdo jiný. Na konci prvního roku jsem se dostal do vězení kvůli vědomému porušení vojenské disciplíny,“ přiblížil působení v uniformě.
Kasárny akademie jsou podle něho jako každá jiná vojenská instituce v podstatě vězením. „Uvědomil jsem si, že jsem na špatné straně barikád. Do konce třetího roku jsem byl již v polo-sebevražedném stavu,“ líčil v jednom rozhovoru.
Potom začal cestovat po Ukrajině, vyzkoušel to i bez peněz. „Měsíc jsme jedli jen pohanku nebo hladověli. Ale touha cestovat byla silnější. Pak jsem si uvědomil, že pokud opravdu chcete, můžete cestovat bez peněz.“
V roce 2005 se setkal s lidmi, kteří se rozhodli cestovat po Latinské Americe, navštívil třeba i Kubu, ale na Kostariku se nedostal. Trvalo to rok a půl. „Čas běžel mnohem rychleji než v normálním životě. Bylo mi 24 let, ale před cestou jsem nevěděl, kdo jsem a čím bych se měl stát, ale poté jsem napsal svou první knihu.“
Z USA, kde pracoval jako novinář, odjel pololegálně do Mexika, Nikaraguy, Guatemaly, El Salvadoru, Hondurasu. Nejvíce ho oslovilo právě Mexiko. „Když jsem poprvé přišel do této země, zdálo se mi, že je to lepší verze Ukrajiny. Je teplejší a pestřejší, ale ve všem ostatním je velmi podobná naší zemi. Za prvé upřímností a otevřeností lidí. Necítil jsem se tam jako cizinec. A Mexico City je kulturní město Latinské Ameriky, kulturní centrum třetího světa,“ popsal.
Aby se pak mohl vrátit zpátky na Ukrajinu, kde ještě potřeboval splatit své dluhy, začal pracovat v USA. „V New Orleansu jsem dělal vyhazovače ve slavné francouzské čtvrti na Bourbon Street. To místo se jmenovalo Blues Bar na Bourbon Street. Nevím, jestli to ještě existuje. Hlavním úkolem bylo nedovolit nezletilým vstoupit do baru. V angličtině se tomu povolání nazývá dormen, muž ve dveřích.“